pondělí 29. září 2014

Exkurze ve Vimperku - alej absolventů



Začátkem roku jsem v rámci vzdělávacího programu pořádaného agenturou ENVIC navštívil sedmitisícové město Vimperk. Péče o životní prostředí je zde jednou z priorit a má ji na starost hned 7 lidí. Obec tak má krom pracovníků administrativy také zaměstnance prakticky pečující o zeleň, proškolené zahradníky a arboristy. Na stavu prostředí obce je to samozřejmě znát. Ostatně jinak by se jím asi nechlubili a na exkurze by se jezdilo jinam.
Role průvodce se s elánem ujal místostarosta obce, a bylo vidět že je do péče o životní prostředí obce opravdu zapálený. Exkurze měla formu procházky městem, při které nám zasvěceně vyprávěl o praktických provozních zkušenostech i úskalích projektů, které se v obci podařilo realizovat.

V obci například uvedli do provozu moderní výkonnou kompostárnu (financováno z dotačního programu), která poskytuje pracovní místa pro několik lidí a zpracovává veškerou kompostovatelnou biomasu v dosahu.  Rozmělněný, ve správných poměrech smíchaný materiál prochází komorou, jakýmsi kontejnerem s uměle řízeným průběhem teplot a přísunu vzduchu. Protože je dosahováno optimálních podmínek v celém objemu materiálu, je kompostovací proces překvapivě rychlý a zároveň kvalitní. Zkompostovaný substrát pak město využívá při vlastních zahradnických úpravách nebo prodává. Pro občany to funguje podobně jako třeba obecní moštárna nebo palírna. Přivezou listí, trávu, větve a další biomateriál ze zahrady a odvezou si odpovídající množství velmi kvalitního kompostu. Nerudovská otázka "kam s ním" (listí, větve atd.) se tak přetočila spíš na "kde vzít další". Úhel pohledu se tak postupně mění a kompostovatelná biomasa přestává být některými vnímána jako problém a z listí se stává cenný materiál.



Po bývalé lesnické škole město zdědilo letité arboretum. To se podařilo zrevitalizovat (opět za finanční podpory) a dnes je opečovávaným naučným parkem, udržované cesty doplněné o lavičky, terasu. Nechybí zážitková "bosá" pěšina i sportovně relaxační okruh se cičebními pomůckami pro děti a dospělé. Na arboretum navazuje v areálu letního kina dětské hřiště, ohrazený prostor pro rodiče a děti, zakládají se i populární "rostoucí" herní prvky z živého vrbového proutí. 

 

Viděli jsme také kvalitní výsadby na náměstí v historickém centru města a ještě další zdařile upravená místa. Mě ale mimořádně zaujala tzv. ALEJ ABSOLVENTŮ. Možná i proto, že jsem několik let působil jako pedagog na základní škole, ale docela jistě z toho důvodu, že mám rád když projekty nejsou jen prvoplánově "zelené", ale působí ještě jinak, mají širší záběr. 


Každá třída, která ve Vimperku končí základní školu vysadí společnou rukou strom. To jsou 3 do roka. Jednoduché, náklady města - pár korun. A zcela mimořádný efekt, který na začátku ani nikdo nečekal. Někteří sázejí vůbec poprvé v životě něco na čem jim bude záležet, navíc na veřejném prostranství svého města. Výchovný efekt je nasnadě. Hlavní dopad je ale v budování vztahů.

Pan místostarosta nám nadšeně vyprávěl, jak lze pozorovat kolem stromů Absolventů nevídané věci: Kluka s konví jak přijde o prázdninách na ulici zalít ten jejich strom a na facebook pošle spolužákům zprávu, že strom je v pořádku. Rodiče žáků jak na procházce pyšně ukazují známým: tenhle dub sázela naše holka, nebo, tady budou mít příští rok strom i naše děti. Jak tyhle stromy nikdo neničí, protože jsou "něčí". Jak si u stromu dávaj sraz, když randí nebo mají po čase třídní sjezd: "Sejdem se u našeho stromu". A ten strom roste s nimi. A i ten koho osud odvane daleko, ví, že tam ve Vimperku žije strom, který vlastní rukou zasadil. Společně se svými spolužáky. 
Každý rok se akce účastní skoro 100 absolventů a jejich rodiče. Za 10 let tisíc. A všichni vidí, že Město se o jejich stromy stará také, městské služby zalévají, městský arborista pomáhá kvalitně zapěstovat dlouhověkou korunu. A tak nějak mimoděk, o tyhle stromy je péče o "trošičku" lepší. Všichni totiž vnímají, že v nich žije pouto mezi občanem a jeho městem, mezi žáky a školou i mezi občany města navzájem.


Vimperk byl jedním z prvních. Stromy, aleje či parky absolventů už dnes vznikají v mnoha městech nejen v naší republice. Každý rok tak přibývají stromy s příběhem, samozřejmou péčí, posilují se vzájemné vazby a vztahy. Každý rok, pomalu, ale jistě. 
A co v Plzenci - zastupitelé a radní, občané, žáci a učitelé. Kde by pro ně u nás bylo nejlepší místo? Jeden tip mám, a co Vy ?

text a foto: Jiří Medřický    

Žádné komentáře:

Okomentovat