Strom do každé zahrady a každé ulice!

V našem občanském sdružení se při debatách (které většinou probíhají při procházkách v okolí Plzence, s rýčem a sazenicí v ruce nebo u plápolajícího táboráku) často dostáváme k mnohokrát zaznamenanému rozporu mezi tím, co lidem vadí / co se jim líbí ve veřejném prostoru / na vlastní zahradě a v bezprostředním okolí. A k největší diskrepanci mezi těmito dvěma zónami dochází v otázce stromů, a to zejména listnáčů. Zatímco proti kácení stromů v parku podepisují lidé petice po desítkách, jakmile strom na jejich zahradě nebo za plotem trochu povyroste, už běží na odbor životního prostředí se žádostí o povolení ke kácení. A nebo si přinejmenším stěžují na to, jak všemožně jim škodí.

Jako celá příroda, jsou i stromy entita někdy nevyzpytatelná a proměnlivá, užitečná, ale občas i hrozivá - a my jsme do velké míry už ztratili schopnost s nimi žít, číst v nich a případné nebezpečí předvídat.

Starý Plzenec a životní prostředí - seriál pro list "DOBRÝ SOUSED" , část 2/5

Peníze. Máme jich dost a dáváme... hmm... cože?

 Roční rozpočet Starého Plzence se v posledních letech pohybuje řádově kolem 80 až 90 milionů korun. Tak jako jiné obce i my v něm máme rozpočtovou kapitolu „Péče o vzhled obce a veřejnou zeleň.“

Rok Kvetoucích Stromů

Kvetoucí Stromy - 1. narozeniny 

Dnešní příspěvek se původně měl věnovat stručnému úvodu do problematiky starých a krajových odrůd ovocných dřevin – co jsou staré odrůdy a co jsou krajové, kde se vzaly a proč je nadále pěstovat. Pak jsme si ale uvědomili, že plzenecko-sedlecké Kvetoucí stromy vznikly zrovna před rokem, a to právě kvůli ovocným stromům starých odrůd, přesněji kvůli záchraně a obnově našeho více než stoletého třešňového sadu na Hůrce.

Starý Plzenec a životní prostředí - seriál pro list "DOBRÝ SOUSED" , část 1/5

Odpočinek u řeky. Starý Plzenec - pod jezem 24.6.2014

                                                                                                     1/5

Životní prostředí – co to je?

 Když mě chce kamarád Pepa namíchnout, tak odpoví: „Životní prostředí, to sou pár zelenejch pitomců a čolci.“  Skutečná věta a (ne)skutečnej Pepa. Zjevně si myslí, že životní prostředí je cosi mimo něj. Že se nějak nadbytečně dělá pro kytky, stromy a pro zvířátka. A navíc se Pepovi říká, co by měl nebo nesmí, a to už je tedy moc.

 Bez gůglení, selským rozumem a stručně: životní prostředí je složitý propletenec závislostí, soubor vzájemných vztahů živočichů a rostlin, včetně veškeré další živé i neživé přírody. Příznivé prostředí je pak tam, kde je toto soužití vyvážené, kde se rostlinám a živočichům společně daří. A zde tedy hned na úvod, s trochou ironie pro Pepu, překvapující, přímo bombastická informace: člověk je živočich. Jede v tom také. Tvor sice dominantní, ale na přesně vyváženém stavu prostředí existenčně závislý. Sečteno, podtrženo: My příznivé prostředí nutně potřebujeme, prostředí samo nás nepotřebuje.

Atraktivní místo k žití

Popínavé dřeviny

Dnes budeme v našem seriálu o trochu jiném zahradničení pokračovat kapitolou o malé, ale o to zajímavější skupině rostlin – popínavých dřevinách. Proč? Liány v sobě spojují mnoho užitečných vlastností, které si postupně probereme.

Především zabírají málo místa, takže se hodí do malých zahrad, na dvorky, terasy i na balkony. Zároveň ale tvoří hodně zelené hmoty, takže významně zlepšují mikroklimatické podmínky (mj. poskytují stín, zvyšují vzdušnou vlhkost, zachycují prach). Stálezelené celoročně, opadavé sezónně, takže lze určité místo zastínit třeba jen v létě. S jejich pomocí lze také vytvořit intimní zákoutí, pozadí pro jiné výsadby i umělecká díla.

Až na výjimky rychle rostou a žádaný účinek tím pádem nastupuje brzy po vysazení.

Protože většinou bývají husté a pnou se vysoko, poskytují skvělé podmínky různým živočichům jako jejich hnízdiště, úkryt, zdroj potravy. Oblíbené jsou třeba révy, přísavníky, břečťan nebo zimolezy.

Plané ale jedlé

 Šípek (šípková růže)
krása, čaje, marmelády... 

Každý ví, že v přírodě roste plno jedlých rostlin, které lidé vyšlechtili, aby dávaly větší užitek. Tato kultivace samozřejmě přinesla své chutné a šťavnaté plody, přesto ale stojí za to vracet se k prapodobám těchto rostlin a také objevovat další plané rostliny, domácí i cizokrajné. Při troše pátrání objevíme překvapivě chutné jednoletky, trvalky i dřeviny a od jara do zimy můžeme zpestřovat svůj jídelníček při nulových nákladech. Sbírat je můžeme v přírodě nebo si je přiblížit ke kuchyni.

Proč je hrušeň v Plzenci ohrožený druh a jak hrušním pomoci

   Snad každý ví, že v přírodě existuje mezi všemi organismy složitý systém vztahů, který asi nikdy nemůže být beze zbytku odhalen, pochopen, popsán a třeba i využit člověkem. Některé vztahy jsou z hlediska přírody jako celku až banálně prosté – nějaký organismus žije rád na určitém místě nebo na nějakém jiném organismu a má pro to své dobré důvody. Pro běžného, řekněme plzeneckého zahradníka jsou ale důsledky takových preferencí fatální – jako třeba u té nešťastné rzi hrušňové, jež nám decimuje výsadby hrušní v celé obci.

Rez - houba na jalovci - suché i slizovité stadium
(klikni pro zvětšení)

   Co je ta rez hrušňová? Houba, která se usidluje na jalovcích a následně na hrušních. Na listových čepelích hrušní se objevuje zhruba od června v podobě skvrn, které se od nenápadné hnědi vybarvují po jasně oranžovou a zároveň se zvětšují. Viditelné jsou také hrbolky, které se objevují v srpnu na spodní straně listů. Rez může napadat i řapíky, letorosty a plody. Na podzim „přelétne“ na jalovce; na jejich větvích se pak v časném jaru objeví odpudivé zrosolovatělé zduřeniny, po nichž zůstávají viditelné jizvy. Jalovec je hlavním hostitelem, hrušeň jen mezičlánkem, který to ale nakonec odnáší nejhůře. Napadené větvě jalovce mohou také méně prosperovat, ale na růstu celé dřeviny se napadení nijak výrazně neprojeví. Zato hrušeň při silném napadení přestává vytvářet asimilační látky, a i když napadení nevede k odumření, strom neudrží plody a chřadne a chřadne. A ještě nevábně vypadá, takže skončí jako otop.

   Rez se vyskytuje jen tam, kde jsou k dispozici oba hostitelé. Je tedy zřejmé, že nejvíce se objevuje v zahradách a v jejich okolí. Podle všech současných zkoumání jsou hostitelskými jehličnany skutečně jen některé druhy rodu Juniperus neboli jalovec (i když někteří zahrádkáři tvrdí, že napadená místa viděli i na thůjích a cypřiškách). Jsou to hlavně nepůvodní, ale zdomácnělé a zejména od první poloviny 20. století oblíbené okrasné jalovce – chvojka klášterská (ten je tedy u nás pěstován již po staletí), jalovec čínský, jalovec skalní, jalovec prostřední a výjimečně i jalovec viržinský. 

   Zajímavé je, že citlivost k chorobě se liší u jednotlivých kultivarů. Nejnáchylnější jsou kultivary jalovce prostředního (někdy je uváděno j. čínského) 'Pfitzeriana' a 'Pfitzeriana Aurea' – takové ty širokánské, zhruba kolem dvou metrů vysoké keře, tak časté ve veřejné i soukromé zeleni.

   Silně náchylné jsou i další kultivary jalovce prostředního 'Gold Sovereign' a 'Swissgold', oba se žlutavými jehlicemi, i nízce a široce rostoucí chvojky - namodralý 'Blaue Danube' a svěže zelený 'Tamariscifolia'. Dále sloupovité jalovce čínské 'Robusta Green' a 'Keteleery'. „Pouze“ náchylné jsou i jalovce prostřední 'Old Gold', 'Mathot', 'Rockery Gem', chvojka 'Arcadi', 'Brovemoor', 'Buffalo' a 'Tamariscifolia Select' a jalovec skalní 'Blue Haven'.

 




   Na druhou stranu existují i odolné kultivary zmíněných druhů, jež se sluší také vyjmenovat: jalovec prostřední 'Hetzii', 'Mint Julep', 'Pfitzeriana Glauca', 'Plumosa Aurea', jalovec čínský 'Blue Alps', 'Blaauw' a 'San Jose', chvojka 'Wichite Blue'.

   Bez významu není ani vědět, že některé odrůdy hrušní jsou náchylnější než jiné, sem patří bohužel i oblíbená 'Boscova lahvice', 'Clappova', 'Hardyho', 'Charneuska', 'Konference', 'Kongresovka', 'Pařížanka', 'Angoulemská', 'Dielova', 'Madame Verté', 'Vienská', 'Williamsova' i 'Williamsova červená'.

   

Zlikvidujte alespoň napadené větve,
lépe ale celou dřevinu

   Jak se tedy bránit? V první řadě šířit osvětu. Neomluvitelné je, že u školkařů a prodejců těchto dřevin nedostaneme žádnou informaci o tom, který druh je a není vhodný k výsadbám společně s hrušněmi. Stejně tak ani mnozí zahradní architekti neberou nebezpečí rozšíření či udržení rzi v určité lokalitě v potaz. Takže ptát se, ptát se, ptát se, nejsme-li si jisti. Prozkoumat okolí v okruhu nejméně 200m od hrušně; podezřelé jalovce zrovna nyní na jaře prohlédnout, nenajdeme-li na nich rosolovitá telia. Pokud ano, je třeba odstranit přinejmenším napadenou větev v raném stádiu telií (na to už je letos ale pozdě), lépe celou dřevinu. A vysadit něco neškodného.

   Čím nevyhovující druhy jalovců nahradit? Sloupovitý habitus od úzkého po široce kuželovitý mají různé kultivary a poddruhy domácího jalovce obecného, tisu (který je sice prudce jedovatý, ale lákavé plody – bez peciček – jsou naopak jedlé a docela chutné). Habitus široce rozkladitý zase mají např. makrobiota či různé kultivary tisu. Jako půdní kryt lze použít jalovec polehlý, vodorovný či šupinatý. Protože v českých zahradách je ale obecně nadbytek jehličnanů (jistý můj učitel používal pro zahrady plné jehličnanů všech tvarů a barev bez ladu a skladu kouzelný výraz “koninferno“), v mnoha případech budou vhodnější listnaté dřeviny.

ulice na Čachně - v okolí na zdravé hrušky zapomeňte. Můžete to ale změnit.

   Zmíněné jalovce náchylné ke rzi není třeba naprosto vymýtit, jen pro ně zvolit neškodné lokality. Oproti tomu hrušeň má v naší krajině a zahradách opravdu nezastupitelné místo, a proto se přimlouváme – nahraďte prosím nevhodné jalovce něčím jiným, ať si zase můžeme vychutnat všechny ty máslovky i zimní hrušky z vlastní zahrady.

Kateřina Karasová, o.s. Kvetoucí stromy

V článku byly použito informací Státní rostlinolékařské správy

foto: dendrologie.online.cz, Kateřina Karasová, Jiří Medřický