čtvrtek 1. května 2014

Proč je hrušeň v Plzenci ohrožený druh a jak hrušním pomoci



   Snad každý ví, že v přírodě existuje mezi všemi organismy složitý systém vztahů, který asi nikdy nemůže být beze zbytku odhalen, pochopen, popsán a třeba i využit člověkem. Některé vztahy jsou z hlediska přírody jako celku až banálně prosté – nějaký organismus žije rád na určitém místě nebo na nějakém jiném organismu a má pro to své dobré důvody. Pro běžného, řekněme plzeneckého zahradníka jsou ale důsledky takových preferencí fatální – jako třeba u té nešťastné rzi hrušňové, jež nám decimuje výsadby hrušní v celé obci.


Rez - houba na jalovci - suché i slizovité stadium
(klikni pro zvětšení)

   Co je ta rez hrušňová? Houba, která se usidluje na jalovcích a následně na hrušních. Na listových čepelích 
hrušní se objevuje zhruba od června v podobě skvrn, které se od nenápadné hnědi vybarvují po jasně oranžovou a zároveň se zvětšují. Viditelné jsou také hrbolky, které se objevují v srpnu na spodní straně listů. Rez může napadat i řapíky, letorosty a plody. Na podzim „přelétne“ na jalovce; na jejich větvích se pak v časném jaru objeví odpudivé zrosolovatělé zduřeniny, po nichž zůstávají viditelné jizvy. Jalovec je hlavním hostitelem, hrušeň jen mezičlánkem, který to ale nakonec odnáší nejhůře. Napadené větvě jalovce mohou také méně prosperovat, ale na růstu celé dřeviny se napadení nijak výrazně neprojeví. Zato hrušeň při silném napadení přestává vytvářet asimilační látky, a i když napadení nevede k odumření, strom neudrží plody a chřadne a chřadne. A ještě nevábně vypadá, takže skončí jako otop.


   Rez se vyskytuje jen tam, kde jsou k dispozici oba hostitelé. Je tedy zřejmé, že nejvíce se objevuje v zahradách a v jejich okolí. Podle všech současných zkoumání jsou hostitelskými jehličnany skutečně jen některé druhy rodu Juniperus neboli jalovec (i když někteří zahrádkáři tvrdí, že napadená místa viděli i na thůjích a cypřiškách). Jsou to hlavně nepůvodní, ale zdomácnělé a zejména od první poloviny 20. století oblíbené okrasné jalovce – chvojka klášterská (ten je tedy u nás pěstován již po staletí), jalovec čínský, jalovec skalní, jalovec prostřední a výjimečně i jalovec viržinský. 





   Zajímavé je, že citlivost k chorobě se liší u jednotlivých kultivarů. Nejnáchylnější jsou kultivary jalovce prostředního (někdy je uváděno j. čínského) 'Pfitzeriana' a 'Pfitzeriana Aurea' – takové ty širokánské, zhruba kolem dvou metrů vysoké keře, tak časté ve veřejné i soukromé zeleni.


   Silně náchylné jsou i další kultivary jalovce prostředního 'Gold Sovereign' a 'Swissgold', oba se žlutavými jehlicemi, i nízce a široce rostoucí chvojky - namodralý 'Blaue Danube' a svěže zelený 'Tamariscifolia'. Dále sloupovité jalovce čínské 'Robusta Green' a 'Keteleery'. „Pouze“ náchylné jsou i jalovce prostřední 'Old Gold', 'Mathot', 'Rockery Gem', chvojka 'Arcadi', 'Brovemoor', 'Buffalo' a 'Tamariscifolia Select' a jalovec skalní 'Blue Haven'.
 




   Na druhou stranu existují i odolné kultivary zmíněných druhů, jež se sluší také vyjmenovat: jalovec prostřední 'Hetzii', 'Mint Julep', 'Pfitzeriana Glauca', 'Plumosa Aurea', jalovec čínský 'Blue Alps', 'Blaauw' a 'San Jose', chvojka 'Wichite Blue'.

   Bez významu není ani vědět, že některé odrůdy hrušní jsou náchylnější než jiné, sem patří bohužel i oblíbená 'Boscova lahvice', 'Clappova', 'Hardyho', 'Charneuska', 'Konference', 'Kongresovka', 'Pařížanka', 'Angoulemská', 'Dielova', 'Madame Verté', 'Vienská', 'Williamsova' i 'Williamsova červená'.
   
Zlikvidujte alespoň napadené větve,
lépe ale celou dřevinu

   Jak se tedy bránit? V první řadě šířit osvětu. Neomluvitelné je, že u školkařů a prodejců těchto dřevin nedostaneme žádnou informaci o tom, který druh je a není vhodný k výsadbám společně s hrušněmi. Stejně tak ani mnozí zahradní architekti neberou nebezpečí rozšíření či udržení rzi v určité lokalitě v potaz. Takže ptát se, ptát se, ptát se, nejsme-li si jisti. Prozkoumat okolí v okruhu nejméně 200m od hrušně; podezřelé jalovce zrovna nyní na jaře prohlédnout, nenajdeme-li na nich rosolovitá telia. Pokud ano, je třeba odstranit přinejmenším napadenou větev v raném stádiu telií (na to už je letos ale pozdě), lépe celou dřevinu. A vysadit něco neškodného.

   Čím nevyhovující druhy jalovců nahradit? Sloupovitý habitus od úzkého po široce kuželovitý mají různé kultivary a poddruhy domácího jalovce obecného, tisu (který je sice prudce jedovatý, ale lákavé plody – bez peciček – jsou naopak jedlé a docela chutné). Habitus široce rozkladitý zase mají např. makrobiota či různé kultivary tisu. Jako půdní kryt lze použít jalovec polehlý, vodorovný či šupinatý. Protože v českých zahradách je ale obecně nadbytek jehličnanů (jistý můj učitel používal pro zahrady plné jehličnanů všech tvarů a barev bez ladu a skladu kouzelný výraz “koninferno“), v mnoha případech budou vhodnější listnaté dřeviny.
ulice na Čachně - v okolí na zdravé hrušky zapomeňte. Můžete to ale změnit.

   Zmíněné jalovce náchylné ke rzi není třeba naprosto vymýtit, jen pro ně zvolit neškodné lokality. Oproti tomu hrušeň má v naší krajině a zahradách opravdu nezastupitelné místo, a proto se přimlouváme – nahraďte prosím nevhodné jalovce něčím jiným, ať si zase můžeme vychutnat všechny ty máslovky i zimní hrušky z vlastní zahrady.

Kateřina Karasová, o.s. Kvetoucí stromy
V článku byly použito informací Státní rostlinolékařské správy

foto: dendrologie.online.cz, Kateřina Karasová, Jiří Medřický


2 komentáře:

  1. Sice jsem od vás pořádně daleko, ale fandím vám. Ať máte více hrušek a méně jalovců, z jalovců se pořádný koláč udělat nedá... snad to lidem dojde a něco pro to udělají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!
      Víc hrušek, to se celkem daří, sázíme podél polních cest vedoucích z naší obce do okolní krajiny. Ale méně jalovců, to půjde z tuha a pomalu.

      Vymazat